Německo zdražuje tranzit plynu o 2,50 eur

Na tranzit plynu přes území Německa spoléhá Česká republika a další vnitroevropské státy jako na alternativu potrubního dovozu suroviny z Ruska přes Ukrajinu a Slovensko. Přes Německo se k nám dostává plyn z Norska a uskutečňuje se i tranzit plynu z LNG (zkapalněný zemní plyn) terminálů v Belgii či Nizozemsku.

Když Rusko ještě před útokem na Ukrajinu manipulovalo ceny plynu a omezovalo jeho dodávky, Evropa si sice pozdě, ale přece jen začala uvědomovat svou zranitelnost způsobenou přílišnou závislostí na ruském plynu. Ten v roce 2021 představoval 45 procent z celkového dovozu zemního plynu do EU, ve spotřebě to bylo 40 procent objemu. Česká republika dovážela z Ruska prakticky kompletní spotřebu a byla také důležitým přepravním uzlem pro jih a západ Evropy.

Tranzit plynu zatěžují poplatky

Nesmělé rozhlížení představitelů EU po nových zdrojích a opatrná vyjednávání s potenciálními dodavateli dostaly zásadní impuls koncem února 2022 po ruské invazi na Ukrajinu. Prvotní šok následovala horečná aktivita a Evropě se za cenu ohromných investic v rekordním čase necelých dvou let podařilo posílit, rozšířit a zmodernizovat plynofikační infrastruktur tak, že ze závislosti na ruském plynu se vymanila. Ve velkém se dováží především LNG ze zámoří a Kataru s využitím stávajících i nově vybudovaných terminálů. Kromě toho EU přijala opatření na omezení spotřeby plynu, společné nákupy mají snižovat cenu.

Ve světle kolektivních rozhodnutí podnikaných v rámci EU se tak jako přinejmenším kontroverzní jeví přístup Německa. Je nyní klíčovou zemí pro tranzit plynu z LNG terminálů do dalších vnitrozemských členských států, a přitom už od října 2022 si účtuje přirážku nazývanou poplatek za uskladnění plynu. Česká republika, Maďarsko, Rakousko a Slovensko proti tomuto aktu protestují. Argumentují, že ohrožuje evropský trh s plynem, má negativní důsledky na energetickou bezpečnost i spotřebitele, hospodářskou konkurenceschopnost a soudržnost v rámci EU.

Obrátily se i na Evropskou komisi, aby proti Německu podnikla právní kroky. Český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela zdůraznil, že zavádění jednostranných poplatků za tranzit plynu neodpovídá dohodám o solidaritě, v nichž bylo konstatováno, že energetická bezpečnost je společným zájmem EU a náklady na ni mají na svých územích nést jednotlivé státy. Připomeňme v této souvislosti hospodářskou ztrátu společnosti Net4Gas, kterou loni koupil stát, způsobenou i tím, že kvůli změnám surovinových toků Česká republika už nezajišťuje tranzit plynu z Ruska dál do Evropy.

Přestože regulátor energetického trhu ACER konstatoval, že poplatek v některých zemích zvedá ceny plynu a neměl by se na přeshraniční obchod uplatňovat, Evropská komise žádné konkrétní opatření nepřijala. A Německo dokonce poplatek za tranzit plynu od července již poněkolikáté navyšuje, naposledy z 1,86 na 2,50 eur za megawatthodinu (MWh).

Zdánlivé drobné hrají zásadní roli

Tranzitní poplatky představují z ceny zemního plynu jednotky procent, nicméně i tak LNG prodražují a snižují jeho konkurenceschopnost. Německo nepokrytě zneužívá situace vnitrozemských států, které nemají jinou možnost, jak se k terminálům na LNG dostat. A obchodníci proto upřednostňují levnější potrubní plyn z Ruska. Například Rakousko přes 95 procent své letošní spotřeby pokrývá dodávkami z Ruska přepravovanými plynovody přes Ukrajinu a Slovensko. I v České republice pocházelo v květnu 40 procent dovezeného plynu ze Slovenska, který je primárně ruský. A byť se Česká republika ze závislosti na ruském plynu formálně již vyvázala, prakticky k nám stále plyn původem z Ruska proudí.

Na konci letošního roku přitom vyprší platnost dlouhodobého kontraktu mezi Ruskem a Ukrajinou na tranzit plynu do Evropy. S ohledem na válečný konflikt a opakovaná vyjádření ukrajinské strany nelze předpokládat, že by smlouva byla prodloužena. Dominantní postavení Německa jako brány pro dovoz LNG do Evropy se tak ještě posílí a bude pak jen otázkou, kam až výši poplatků za tranzit plynu bude chtít šroubovat.  

Přirážka byla koncipována tak, aby země sanovala nákup miliardy metrů krychlových plynu z jiných než ruských zdrojů, který uskutečnila během energetické krize, byť ceny tehdy překročily i 300 eur za MWh. Učinila tak na doporučení Evropské komise, která apelovala na členské státy, aby naplnily své plynové zásobníky, a Evropa se tak vyhnula kolapsu z případného nedostatku plynu. Německo připomíná, že za plyn tehdy utratilo 10 miliard eur, výrazně přispělo k zabezpečení dodávek pro země EU a stabilizaci cen energií, z čehož profitovala celá Evropa. Nicméně tranzitní poplatek už dosáhl několikanásobku své původní ceny…