Zachytávání CO2 ze vzduchu se nevyplatí

Na zachytávání CO2 spoléhali environmentalisté jako na jednu z možností, jak v ovzduší snížit množství škodlivin, které přispívají ke globálnímu oteplování. Nedávno publikovaná studie Stanfordské univerzity porovnávající náklady na zachytávání CO2 a na rozvoj vodních, větrných a solárních zdrojů pro roky 2020 až 2050 ve 149 zemích světa prokázala extrémní finanční i energetickou náročnost tohoto procesu.

Metody zachytávání CO2

V praxi se setkáváme v zásadě se dvěma principy zachytávání CO2. Carbon Capture and Storage (CCS) se týká zachytávání CO2 během nejrůznějších průmyslových a zpracovatelských procesů a jeho následné ukládání obvykle do podzemních geologických formací. S touto technologií často pracují uhelné elektrárny, teplárny a další průmyslové provozy, k zachytávání CO2 přitom využívají sofistikované filtrační soustavy s chemickými membránami instalované obvykle na komíny a další zdroje emisí CO2. 

Direct-Air-Capture (DAC) je zachytávání CO2 přímo ze vzduchu pomocí chemických procesů. Tato technologie je stále ve fázi vývoje a testování, uvažuje se o jejím využití v různých průmyslových odvětvích, jako je výroba hnojiv, cementu nebo oceli. Případné další rozšiřování DAC předpokládá úpravu stávajícího legislativního rámce a výstavbu infrastruktury pro přepravu a ukládání zachyceného CO2.

Dokument Stanfordské univerzity nazvaný Energy, Health, and Climate Costs of Carbon-Capture and Direct-Air-Capture versus 100%-Wind-Water-Solar Climate Policies in 149 Countries (Náklady na energii, zdraví a klima v souvislosti se zachytáváním uhlíku a jeho přímým zachytáváním ze vzduchu oproti 100% větrné, vodní a solární energii v klimatických politikách 149 zemí) přináší podrobnou analýzu nákladů na zachytávání uhlíku (CC) a jeho přímé zachytávání ze vzduchu (DAC), tedy na výše zmíněné postupy, ve srovnání s politikami 100procentního využití větrné, vodní a solární energie (WWS).

Zásadní zjištění a závěry

Zvýšení sociálních nákladů

Sociální náklady zahrnují všechny náklady alokované společností v důsledku určité činnosti nebo politiky. V kontextu energetických politik a technologií zahrnují sociální náklady následující složky:

Zdravotní náklady:
Náklady spojené s úmrtím a nemocemi způsobenými znečištěním ovzduší. Například znečištění ovzduší způsobuje po celém světě ročně 7,4 milionu úmrtí.

Klimatické náklady:
Náklady spojené s dopady globálního oteplování, jako jsou extrémní počasí, stoupající hladiny moří, sucha, povodně, hurikány a další klimatické jevy. 

Energetické náklady:
Náklady na výrobu, přenos a distribuci energie, včetně nákladů na infrastrukturu a provozní náklady

Implementace CC a DAC v porovnání s WWS zvyšuje energetické náklady. Technologie CC a DAC vyžadují ke své funkci více energie, což zvyšuje její spotřebu a vede k vyšším nákladům na energie. Plné zavedení CC a DAC ve 149 zemích by vedlo k sociálním nákladům ve výši 60−80 bilionů dolarů ročně, což je 9,1−12,1krát více než sociální náklady při využití WWS. 

Růst produkce emisí a znečištění ovzduší

CC a DAC ve srovnání s WWS zvyšují produkci znečišťujících látek jak v podobě samotného CO2, tak ekvivalentních emisí dalších škodlivin. Důsledkem je nejen rostoucí míra úmrtnosti způsobená znečištěním ovzduší, ale i vyšším klimatické náklady. 

Vyšší spotřeba energie

CC a DAC zvyšují spotřebu energie o 33 procent, což zvedá náklady na energie, a navíc vyžaduje vyšší spotřebu fosilních paliv. Technologie CC a DAC potřebují nákladné vybavení a příslušnou infrastrukturu, a tyto investice je rovněž nutno do implementace zachytávání CO2 započítat.

Doporučení analytiků je jednoznačné

Studie dochází k závěru opustit politiky podporující CC a DAC ve prospěch WWS, protože WWS je efektivnější nejen při snižování nákladů na energii, ale i v produkci emisí a v konečném důsledku i znečištění ovzduší. Přechod na WWS je ekonomicky výhodnější a efektivnější než použití technologií CC a DAC. Snižuje konečnou spotřebu energie, náklady na energii a zlepšuje energetickou bezpečnost, zatímco CC a DAC zvyšují náklady i energetickou nejistotu. 

Byť využití vodních, větrných ani solárních zdrojů v praxi nikdy nebude stoprocentní, v souvislosti se závěry analýzy je zajímavé sledovat záměry předpokládané německé vládní koalice CDU-CSU a SPD, která se rýsuje po aktuálním zvolení předsedy Křesťanskodemokratické unie Friedricha Merze novým německým kancléřem. Ta by údajně technologie zachytávání CO2 a jeho ukládání chtěla využít pro výrobu elektřiny v plynových elektrárnách. Do roku 2030 zamýšlí vypsat výběrové řízení na 20 GW instalovaného výkonu plynových elektráren a očekává, že ještě do léta se podaří přijmout zákon, který zachytávání CO2 a jeho ukládání v plynových elektrárnách a průmyslových podnicích podpoří.