Tranzit plynu přes Ukrajinu jen do roku 2024

Tranzit plynu z Ruska do Evropy přes území Ukrajiny upravuje dlouhodobá smlouva. Státy Evropské unie se postupně vymanily ze své závislosti na ruském plynu a objemy suroviny dodávané z Ruska do Evropy výrazně poklesly. Přesto zemní plyn z Ruska přes Ukrajinu do Evropy stále proudí a agresor důsledně dbá o to, aby potřebná infrastruktura válečnými operacemi neutrpěla. Tranzit plynu ale podle všeho stejně skončí po uplynutí dojednaného smluvního období na konci roku 2024

 „Šance na prodloužení smlouvy na tranzit plynu jsou mizivé,“ nechal se slyšet ukrajinský ministr energetiky Herman Haluščenko. Na otázku Financial Times ohledně ochoty Ukrajiny dohodnout se s Moskvou odpověděl, že bilaterální jednání si nedovede představit a dodal, že jeho země se připravuje na omezení a ukončení dodávek vyplývající z očekávaného zastavení tranzitu plynu.

Tranzit plynu přes Ukrajinu není pro EU klíčový

Herman Haluščenko tak v náznaku připomněl, že i k uzavření současné dohody v roce 2019 pomohla evropská delegace, která tehdy zprostředkovala trojstranné rozhovory s Ruskem a Ukrajinou. Ty vyústily v podepsání aktuálního pětiletého kontraktu na tranzit plynu z Ruska přes Ukrajinu. Analytici odhadují, že podobný model se v současné době jen těžko uskuteční s ohledem na prakticky neproveditelná jednání s Moskvou.

Právě hrátky Ruska s rezervováním a následným nenaplněním kapacit v evropských plynových zásobnících před zimou 2020 a omezování dodávek v roce 2021 totiž rozkolísaly ceny plynu a potažmo i elektřiny na celém evropském trhu. Bezprecedentní krok v podobě rozpoutání válečného konfliktu na Ukrajině pak vedl EU k urychlenému přehodnocení celé energetické koncepce.

Rusko se politicky i obchodně stalo krajně nespolehlivým partnerem a Evropa se horečně snaží své dlouholeté energetické závislosti zbavit. Evropská unie přijala nařízení na zvýšení skladovacích kapacit, aby odvrátila případný nedostatek plynu, a výrazně investovala do dovozu LNG, takže tranzit plynu z Ruska pozbývá na významu.

Ukrajinská infrastruktura v květnu přepravila kolem pěti procent celkového dovozu zemního plynu do Evropy. Bez tranzitu plynu přes Ukrajinu bude mít Rusko pro potrubní přívod suroviny do evropských zemí k dispozici pouze plynovod TurkStream, který využívají státy jihovýchodní Evropy a v květnu byl jeho podíl na dodávkách plynu do Evropy přibližně na úrovni tří procent.

Tranzit plynu trvalým předmětem sporů

Současný kontrakt na tranzit plynu přes Ukrajinu byl uzavřen v prosinci 2019 přibližně 24 hodin před vypršením předchozí smlouvy. Byla tak zajištěna spolupráce právě do konce roku 2024 s tím, že tranzit plynu přes Ukrajinu měl v roce 2020 představovat nejméně 65 miliard metrů krychlových v letech 2021 až 2024 ročně minimálně čtyřicet miliard kubíků.

Tranzit plynu v tomto objemu měl Ukrajině zajistit příjmy na úrovni sedm miliard dolarů (přes 152 miliardy korun). Současný roční objem tranzitu plynu přes Ukrajinu však dosahuje přibližně dvanácti miliard metrů krychlových. Pro Kyjev to znamená méně peněz na poplatcích, přestože podle smlouvy měla obdržet úhrady za plný dohodnutý tranzit plynu bez ohledu na to, zda bude plánovaný objem skutečné odeslán.

Nedodržení podmínek smluv, z něhož se vzájemně obviňují obě strany, provází kontrakty na tranzit plynu z Ruska přes Ukrajinu dlouhodobě. Z dnešního pohledu je zřejmé, že Rusko jako vlastník více než třetiny světových zásob zemního plynu tuto skutečnost vždycky využívalo jako zbraň. Už na začátku 90. let minulého století se snažilo eliminovat úsilí pobaltských států dosáhnout samostatnosti právě omezováním dodávek plynu. Tehdy to mělo vliv jen na tyto konkrétní státy.

Když ale k podobnému kroku Rusko přistoupil v roce 2006 vůči Ukrajině, dopady pocítily i odběratelské země v Evropě, jimž Ukrajina krátila dodávky, aby se sama neocitla bez plynu. Omezování dodávek ze strany Ruska se periodicky opakuje a byť oficiálním důvodem jsou neshody ohledně poplatků za tranzit plynu, pominout nelze ani zájmy mocenské.

Tranzit plynu jako nástroj ruského vlivu na Ukrajině

Krátce po vítězství Dmitrije Medveděva podporovaného tehdejším premiérem Vladimirem Putinem v prvním kole prezidentských voleb v březnu 2008 ruská plynárenská společnost Gazprom snížila o čtvrtinu dodávky plynu Ukrajině. Tranzit plynu do dalších evropských zemí ale probíhal dál beze změn, a tak Rusko snížilo dodávku dokonce na polovinu dohodnutého objemu. Jako záminku uvedlo, že Ukrajina dluží 600 milionů dolarů za leden a únor roku 2008.

Ve skutečnosti vyostření sporů o ceny plynu a jeho tranzitu s reálným ohrožením dodávky do Evropy pravděpodobně Rusko chtělo využít k vyvolání obav z cesty plynu přes nestabilní Ukrajinu. Očekávalo, že tím oslabí výhrady evropských států k budování plynovodu Nord Stream pod hladinou Baltického moře a k další potrubní trase plánované přes Bulharsko, Srbsko a Maďarsko pod názvem South Stream.

Svou roli mohl sehrát i souboj tehdejšího prezidenta Ukrajiny Viktora Juščenka s premiérkou Julií Tymošenkovou v nadcházejících prezidentských volbách. Rusko preferovalo Juščenka, a tak s ním Putin telefonicky dohodl urovnání „plynového sporu“ a obnovení dodávek na Ukrajinu v plném rozsahu. Takovou dohodu ale Tymošenková nechtěla akceptovat, poukazovala na zbytečnou a nákladnou roli společnosti Rosukenergo jako zprostředkovatele a doporučovala obchodovat s Ruskem napřímo.

Už v lednu 2009, kdy vypršel kontrakt na dodávku plynu na Ukrajinu, Gazprom s odkazem na její dluhy přerušil dodávky plynu Ukrajině. V důsledku toho poklesl tlak v plynovodech na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku a Polsku a Gazprom obvinil Ukrajinu z neoprávněných odběrů plynu. Ta sice argumentovala tím, že část planu musí odebírat z technických důvodů, ale dodávky dál klesaly až na 20 procent. Slovensko vyhlásilo stav nouze, zcela bez plynu se ocitla část Balkánu a Maďarsko, Gazprom dal pokyn zcela ukončit dodávky plynu přes Ukrajinu s tím, že dodávky obnoví jen za tržní cenu a pod dohledem mezinárodních pozorovatelů.

Do sporu se vložila delegace EU pod českým předsednictvím. Tehdejší český premiér Mirek Topolánek s Vladimirem Putinem sjednali dohodu na monitorování dodávek, k níž ale Ukrajina připojila jednostrannou deklaraci o příčinách krize a Rusko proto dohodu odvolalo. Maďarská společnost Emfesz podala žalobu proti Ukrajině u Evropského soudního dvora. Až 12. ledna EU, Rusko a Ukrajina podepsaly nový dokument o vytvoření kontrolního mechanismu umožňujícího monitoring tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu.

Gazprom začal obnovovat dodávky plynu přes Ukrajinu, do zemí EU se však plyn nedostal. Podle Kyjeva poslal Gazprom málo suroviny, podle Rusů naopak Ukrajina zcizila plyn zanechaný v tranzitním plynovodu. Premiéři Putin a Tymošenková konečně dosáhli dohody až 19. ledna, kdy Rusko a Ukrajina podepsaly smlouvy o dodávkách ruského plynu do Evropy přes Ukrajinu s desetiletou platností a plyn do Evropy začal opět proudit.

Přesto v roce 2011 došlo k dalšímu zhoršení vztahů, když Ukrajina cenovou doložku, vyjednanou mezi Putinem a Tymošenkovou, označila za neudržitelnou. Tomyšenková kvůli dohodě stanula před soudem a později skončila ve vězení, Ukrajina chtěla s Ruskem řešit soudně i spor o cenách.

V listopadu 2013 ukrajinský prezident Viktor Janukovyč nečekaně odmítl podepsat asociační dohodu s Evropskou unií, což vyvolalo vlnu nepokojů, jak se později ukázalo iniciovaných i skrytou ruskou intervencí. Došlo k vypuknutí rusko-ukrajinské války se zapojením ruských ozbrojených sil do bojů na území Ukrajiny, k anexi Krymu a dalších ukrajinských území.

Ukrajina bez ruského plynu

V uplynulých třech dekádách se produkce zemního plynu na Ukrajině stabilně pohybovala na úrovni přibližně 20 miliard metrů krychlových za rok. Spotřeba zejména v souvislosti s poklesem ekonomické aktivity vyvolaným ukrajinskou krizí probíhající od roku 2013 se přitom výrazně snížila. Podíl dováženého plynu i přes pokles jeho potřeby stále představoval přibližně polovinu spotřeby na Ukrajině. S ohledem na vypjaté vztahy s Ruskem země v roce 2015 přijala plán soběstačnosti v produkci plynu, kterého chtěla dosáhnout do roku 2020.

V roce 2019 přitom vypršely tranzitní dohody podepsané Putinem a Tymošenkovou. K prodloužení kontraktu o pět let došlo znovu až s přispěním delegace EU poté, co Ruská plynárenská společnost Gazprom souhlasila, že zaplatí Ukrajině 2,9 miliardy dolarů (tehdy 66,6 miliardy korun), aby se vyřešil dlouholetý spor o tranzit plynu, kterým se zabývala i arbitráž ve Stockholmu. Protokol o pětiletém pokračování tranzitu ruského plynu do Evropy přes Ukrajinu předpokládal, že Ukrajina stáhne všechny další žaloby, o nichž soudy zatím nerozhodly.

Na základě této dohody tranzit plynu pokračuje navzdory válce, byť sama Evropa objem plynu odebíraného z Ruska po jeho vpádu na Ukrajinu zásadně omezila a využívá jiných zdrojů. Dohodě nicméně v příštím roce končí platnost, s ohledem na bezprecedentní chování Ruska pravděpodobně nebude obnovena a tranzit ruského plynu přes Ukrajinu tak nejspíš definitivně skončí.