Přechodné palivo do roku 2040?

Na přechodné palivo v podobě zemního plynu spoléhá probíhající transformace energetiky. Má být náhradou za uzavírané uhelné elektrárny a v některých zemích i za odstavované jaderné bloky. Stávající plynové zdroje však nemají dostatečnou kapacitu a je třeba budovat nové. A návratnost takové investice potřebuje čas. „Přechodné palivo“ tu tak s námi může být déle než do orientačně stanoveného roku 2040…

Proč není zemní plyn trvalým řešením?

Zemní plyn zůstává středem pozornosti v debatách o energetické bezpečnosti. Jako přechodné palivo má pomoci překlenout období mezi minulostí reprezentovanou tradičními fosilními zdroji a budoucností postavenou na obnovitelných a bezemisních technologiích. Zemní plyn je vnímán jako akceptovatelný most mezi uhlím a obnovitelnými zdroji. Přesto má jít jen o přechodné palivo, neboť kromě nesporných výhod má i své stinné stránky.

Zemní plyn umožňuje rychlé snížení emisí oxidu uhličitého (CO₂) oproti uhlí, poskytuje flexibilitu pro integraci OZE a využívá existující infrastrukturu. Není však konečným řešením, nýbrž poslouží jako přechodné palivo, jehož úloha by měla skončit s dosažením potřebné úrovně výstavby jaderných zdrojů, akumulace z obnovitelných zdrojů a technologie výroby nízkouhlíkových plynů (biometan, vodík).

Přechodné palivo má své výhody…

Flexibilita a stabilita energetické soustavy

Obnovitelné zdroje energie (OZE) jsou závislé na počasí, což způsobuje výkyvy v dodávkách elektřiny. Plynové elektrárny lze rychle spustit i odstavit, čímž poskytují záložní kapacitu pro solární a větrné zdroje. Moderní technologie, jako je kombinovaný cyklus (paroplyn) a kogenerace (kombinovaná výroba elektřiny a tepla), zajišťují vysokou účinnost a rychlou reakci na poptávku.

Nižší uhlíková stopa než uhlí

Spalování zemního plynu produkuje o 50–60 % méně CO₂ než uhlí a výrazně méně pevných částic, SO₂ a NOₓ. To přispívá ke zlepšení kvality ovzduší, zejména v zimních měsících, kdy lokální topeniště znečišťují vzduch.

Dostupnost a rozvinutá infrastruktura

Zemní plyn je globálně dostupný a má rozsáhlou infrastrukturu (plynovody, zásobníky). Využití stávající infrastruktury je nákladově efektivnější než investice do přechodu na čistě obnovitelné zdroje.

Role v české energetické koncepci

Aktualizovaná Státní energetická koncepce ČR počítá s plynem jako tranzitním palivem do roku 2033, kdy má skončit uhlí. Plyn má pokrýt zvýšenou spotřebu elektřiny do doby, než budou k dispozici nové jaderné bloky a OZE. Po roce 2035 se očekává 3,5násobný růst výroby elektřiny z plynu, zejména v teplárenství.

… i nevýhody a rizika

Fosilní původ

I přes nižší uhlíkovou stopu, zejména v porovnání s uhlím, jde i v případě zemního plynu o fosilní palivo, které produkuje skleníkové plyny

Úniky metanu

Při těžbě, zpracování a přepravě zemního plynu dochází k unikům metanu (CH₄), který mezi skleníkové plyny rovněž patří.

Závislost na dovozu a geopolitická rizika

Česká republika ani Evropa s výjimkou Norska nedisponuje dostatečnými zásobami zemního plynu a musí komoditu dovážet. Ať už s využitím potrubí nebo prostřednictvím tankerů ve zkapalněné formě LNG, představuje dovoz plynu geopolitická, bezpečnostní i ekologická rizika.    

Negativní důsledky těžby

Těžba s využitím hydraulického štěpení (frakování), praktikovaná zejména v USA, které jsou aktuálně největším světovým exportérem zemního plynu, má škodlivý dopad na životní prostředí. Frakování spočívá v tom, že se do vrtu pod vysokým tlakem vstřikuje směs vody, písku a chemických přísad, která vytvoří pukliny v hornině. Uvolnění plyn nahromaděný v hornině se pomocí potrubí vyvádí na povrch k dalšímu zpracování.

Frakování se vyznačuje vysokou spotřebou vody v řádu desítek milionů litrů na jeden vrt, vstřikovací kapalina obsahuje látky snižující tření, dezinfekční prostředky a kyseliny; po vyčerpání z vrtu je navíc kontaminovaná solemi, těžkými kovy a může být i mírně radioaktivní. Injektáž tekutin do podzemí může vyvolat drobná zemětřesení, při těžbě také dochází k úniku metanu.

Doba pouhelná

Skupina Sev.en na přelomu let 2026/2027 plánuje uzavřít své elektrárny Počerady, Chvaletice a teplárnu Kladno, což znamená ztrátu téměř 2,4 GW výkonu – cca 11–13 % české výroby elektřiny. Tyto zdroje jsou klíčové zejména v zimě, kdy uhlí pokrývá až 50 % spotřeby. Jejich odstavením se však sníží emise CO₂ České republiky o cca 7,8 milionu tun ročně, což je téměř 20 % objemu produkovaného velkými zdroji.

Zatím není plně připravena náhrada za tyto elektrárny. Bez výroby z uhlí se Česko posune z pozice exportéra k vyrovnané bilanci nebo spíše k mírnému dovozu elektřiny. Stabilita sítě bude záviset na rychlém rozvoji plynových zdrojů a OZE. V zimních špičkách hrozí vyšší tlak na import a regulační služby, protože plynové elektrárny se zatím nestaví – investoři čekají na státní garance návratnosti.

Zemní plyn jako přechodné palivo se tak stane doslova klíčovým pro krytí výpadku uhlí. Do roku 2030 bude nutné postavit 1,5–2,5 GW nových plynových zdrojů (paroplynové cykly, kogenerace). Bez těchto investic hrozí vyšší závislost na dovozu elektřiny a riziko cenových výkyvů. Krátkodobě se dramatický růst cen elektřiny neočekává – trh s odstavováním zmíněných uhelek víceméně počítal a koncové ceny se tvoří na propojeném evropském trhu. Dlouhodobě však může dojít k tlaku na růst cen kvůli vyšším nákladům na plyn a emisní povolenky, pokud se nepodaří rychle rozšířit OZE.

Spotřeba plynu v ČR vzrostla v roce 2025 meziročně o 13 %, zejména u domácností. Výhled do roku 2035 počítá s trojnásobným růstem výroby elektřiny z plynu, zejména v souvislosti s uzavíráním uhelných zdrojů, rozvojem plynových elektráren jako záložních kapacit pro OZE a modernizací teplárenství směrem k vysoce účinným plynovým kogeneracím.

Evropský kontext a regulace

EU i zavedením systému emisních povolenek na individuální dopravu a vytápění EU ETS2 tlačí na postupné ukončení plynového vytápění do roku 2040 a přechod na obnovitelné zdroje (tepelná čerpadla, biometan). Aktuální situace vyvolává pochybnosti, zda je možné tohoto cíle dosáhnout. Přes ohromné investice do rozvoje technologií snižujících emise (kogenerace, biometan, vodík) zemní plyn představuje a podle všeho ještě dlouho bude představovat mnohem víc než jen přechodné palivo…

Časový rámec EU pro plyn jako přechodné palivo
– krátkodobý (do 2033): Plyn je klíčový pro nahrazení uhlí a stabilizaci energetiky.
– střednědobý (2033–2040): Postupný útlum fosilního plynu, rozvoj biometanu a vodíku.
– dlouhodobý (po 2040): Fosilní plyn má být prakticky vyřazen z vytápění a výroby elektřiny, s výjimkou hybridních systémů.