Servis kotle ušetří 10 tisíc za pokutu

Moderní plynové kotle jsou sice vybaveny pokročilou autodiagnostikou, ale jejich bezpečný a efektivní chod je žádoucí přece jen odborně zkontrolovat. Technik také o prohlídce vystaví protokol, který v případě pojistné události vyžadují pojišťovny. Pravidelný servis kotle je u řady výrobců rovněž podmínkou pro uplatnění záruky. Neschopnost předložit doklad o kontrole spalinových cest navíc může vést k sankci až 10 tisíc korun, protože ta je povinná ze zákona.

Servis kotle pro klid i úsporu nákladů  

Servis kotel obvykle zahrnuje vyčištění spalovací komory a výměníku, kontrolu tlaku vzduchu v expanzní nádobě a tlaku vody v otopné soustavě, ověření těsnosti vodního okruhu a s využitím detektoru úniku plynu také těsnosti plynového okruhu. U moderních zařízení servis kotle zahrnuje i analýzu diagnostiky, kdy technik prohlédne záznamy, zda neobsahují anomálie, jejichž výskyt případně přezkoumá. Provede také kontrolu odtahu spalin a přívodu vzduchu k hořáku, s pomocí analyzátoru spalin seřídí kotel pro optimální spalování účinnost kotle. O provedené prohlídce vystaví protokol.

Pravidelná kontrola a servis kotle tak nejen zajistí jeho bezpečný provoz, ale pomáhá i předcházet nejčastějším poruchám. Prodlužuje se tak životnost jednotlivých technologií a kotle si dlouhodobě udržují vysokou efektivitu. Vyčištěný kotel pracuje s účinností vyšší o 15 až 17 procent a díky tomu nedochází k neúměrnému zvyšování spotřeby zemního plynu a nákladů na vytápění.

Odborný servis kotle a kontrola spalinových cest také snižují nebezpečí požárů a není proto divu, že pojišťovny vyžadují protokol o jejich provedení. U špatně seřízeného plynového kotle může docházet k unikání jedovatého oxidu uhelnatého (CO). Jeho rozptýlení do obytných prostor je tak velmi nebezpečné, protože může způsobit otravu. Nesplnění povinnosti plynoucí ze Zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně ve znění pozdějších předpisů a ​Vyhlášky č. 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty tak může vyústit i ve výše zmíněné udělení pokuty až do výše 10 tisíc korun.

Kondenzační vs. tradiční plynové kotle

Kondenzační a starší plynové kotle se liší především technologií spalování a z ní vyplývající účinností. Kondenzační kotle využívají teplo z kondenzace vodní páry, která při spalování plynu vzniká. Dokážou tak ze spotřebovávaného plynu získat více tepla a dosahují účinnosti často i přes 100 procent. Z hlediska možného úniku CO jsou také bezpečnější.

Kondenzační kotle mají uzavřenou spalovací komoru a přívod vzduchu z venkovního prostředí, což riziko úniku škodlivin snižuje. Starší kotle, které využívají vzduch z místnosti, kde jsou instalovány, jsou náchylnější k poruchám a mají i vyšší spotřebu plynu. Výměnou starších atmosférických kotlů za moderní kondenzační může domácnost snížit spotřebu plynu až o 25 procent.

Princip fungování kondenzačního kotle

Při spalování plynu v kondenzačním kotli vzniká nejen teplo, ale jako vedlejší produkt také vodní pára. V ní je značné množství latentního tepla, které běžné atmosférické kotle bez kondenzačního výměníku neumí využít, takže prostě odchází komínem. Kondenzační kotle tuto páru zachytávají a odvádějí do speciálního výměníku. V něm se spaliny ochlazují pod teplotu rosného bodu, pára zkondenzuje a uvolní se teplo, které se využije k ohřevu vody v systému.

Výhody kondenzačního kotle

1. vyšší účinnost: Díky využití latentního tepla z kondenzace dosahují účinnosti až 110 procent, spotřebují tedy méně plynu a snižují náklady na vytápění.

2. ekologičtější provoz: Nižší spotřeba plynu znamená menší objem emisí oxidu uhličitého (CO₂) a menší zátěž pro životní prostředí.

3. bezpečnost: Konstrukce s uzavřenou spalovací komorou a přívodem vzduchu z venkovního prostředí snižuje riziko úniku škodlivých látek do obytných prostor.

Nevýhody kondenzačního kotle

Při ochlazování spalin pod rosný bod se vytváří kondenzát. Obsahuje vodní páru s nízkým obsahem kyselin (dusičné a dusité) a má kyselé pH (2–3), což může způsobovat korozi potrubí. Stav odtokového systému je proto potřeba pravidelně kontrolovat a kapalinu je nutné bezpečně odvádět. Možnosti jsou následující:

1. odvod do kanalizace
– nejčastější způsob
– vyžaduje neutralizaci kondenzátu, aby nedošlo k poškození kanalizačního potrubí
– používá se neutralizační jednotka s vápencem nebo dolomitem pro zvýšení pH kondenzátu

2. odvod do jímky
– vhodné tam, kde není kanalizace dostupná
– nutné pravidelné vyprazdňování jímky
– před uložením se rovněž doporučuje neutralizace

3. vypouštění na zahradu
– možné, ale bez neutralizace rizikové
– nutné zohlednit typ půdy, sklon terénu a vzdálenost od vodních zdrojů
– doporučuje se konzultace s odborníkem kvůli dodržení příslušných hygienických norem