Plyn jako zelený zdroj? Podívejte se na srovnání s uhlím

Zemní plyn jako součást cesty k uhlíkové neutralitě

V posledních letech začaly státy intenzivně řešit, jak zastavit změny klimatu, ke kterým dochází v důsledku lidské činnosti. Výsledkem je několik mezinárodních dohod, přičemž mezi ty nejvýznamnější patří Pařížská dohoda z roku 2015. Ta jako jeden z cílů definuje dosažení uhlíkové neutrality v rozvinutých zemích. Uhlíkovou neutralitou je chápáno neprodukování emisí oxidu uhličitého nebo produkování jen takového množství, jenž je možné vyvážit různými kompenzačními projekty, které zajistí vstřebání CO₂. Energetika by se tak v souladu s tímto cílem měla odklonit od fosilních paliv a orientovat se především na obnovitelné zdroje v podobě slunce, větru či biomasy. Jak se však do společnosti obnovitelných zdrojů dostal zemní plyn?

Cíle Pařížské dohody mají být naplněny do roku 2050. V současnosti se nejeví jako pravděpodobné, že by obnovitelné zdroje do té doby dokázaly plně nahradit používaná fosilní paliva. Proto se pozornost upřela na zemní plyn, jehož emise jsou výrazně nižší než u uhlí. Navíc je zde potenciál, že by se do budoucna mohl stát dekarbonizovaným nebo CO₂ neutrálním. Především z těchto důvodů se zemní plyn stal důležitou součástí cesty k uhlíkové neutralitě, slovy mezinárodních politiků jakýmsi „mostem k obnovitelným zdrojům“. Rozšíření plynu by měla usnadnit skutečnost, že se v mnoha oblastech již běžně využívá. Kromě toho je plynu dostatek – jeho prokazatelné zásoby by měly vystačit na 150–200 let.

Výhody zemního plynu oproti uhlí

Hlavní výhodou plynu jakožto ekologičtějšího zdroje jsou především nižší emise CO₂. Během spalování zemního plynu je uvolňováno o 50 % emisí oxidu uhličitého méně než u hnědého uhlí. Ve srovnání s černým uhlím je to o 40 % méně, oproti kapalným palivům o 25 % méně. Plynové spotřebiče vykazují vyšší účinnost než spotřebiče na ostatní paliva, snížení emisí CO₂ je tak ještě o něco vyšší.

Spalování zemního plynu neprodukuje pevné nespálené částice jako například saze nebo prach, které právě v České republice představují jeden z největších problémů v oblasti znečištění ovzduší. Emise oxidu uhelnatého jsou díky lehkému promísení se vzduchem nepatrné a řádově nižší než u hnědého uhlí. Sloučenin síry je v zemním plynu minimum, ve spalinách tak najdete jen velmi malé množství oxidu siřičitého. Na rozdíl od uhlí se neuvolňují ani nebezpečné dioxiny a furany. Spalováním zemního plynu vznikají zejména termické oxidy dusíku, nicméně stále na úrovni 25–30 procent ve srovnání s uhlím.