Blokáda? Za 24 hodin 20+ lodí

Dvojí blokáda Hormuzského průlivu paradoxně zvýšila jeho průjezdnost na více než dvě desítky komerčních plavidel během prvních 24 hodin. Irán omezuje plavbu úžinou od vypuknutí válečného konfliktu na konci února, blokáda ze strany USA, zahájená 13. dubna v 16 hodin SELČ, se týká íránských přístavů. Novou situaci využilo přes 20 lodí, byť některé s vypnutými transpondéry pro ztížení lokalizace, a úžinu překonaly.

Blokáda odrazuje, i když není hermetická

Klíčová námořní tepna mezi Perským zálivem a Arabským mořem v praxi zůstává pro energetický byznys nadále uzavřená. Rozdíl mezi „několik lodí projelo“ a „námořní koridor je bezpečně průjezdný pro pravidelnou přepravu“ je v tomto případě zásadní. Ozbrojená blokáda má i psychologický efekt.

Deklarované uzavření nemusí znamenat, že blokáda úžiny sahá od pobřeží k pobřeží. Stačí, že se dramaticky zvýší riziko útoků, kontaktů s minami nebo omylů v manuální navigaci, a s tím i náklady na pojištění, doprovod a ochranu. Když část lodí pluje s vypnutými transpondéry a rejdaři dopředu nevědí, co se změní v řádu hodin, trh takovou situaci nevnímá jako návrat k normálu, ale jako režim nouzového provozu. V takových podmínkách většina přepravců transport z Perského zálivu raději odloží nebo si za riziko nechá pořádně zaplatit.

Zkapalněný zemní plyn (LNG) se podobně jako ropa obchoduje globálně a na rozdíl od potrubních dodávek lze tankery relativně rychle přesměrovat tam, kde je právě nejvyšší cena. Pokud je Hormuz „průjezdný“ jen pro hrstku odvážných lodí, přestává být Katar a další producenti z oblasti spolehlivým zdrojem pro dodávky. Hormuzským průlivem ročně prochází od 20 do 25 procent světové poptávky po LNG a mezi 25 a 27 procenty celkového námořního obchodu s ropou. A přestože Evropa odtud importuje jen necelých 10 procent své spotřeby plynu, výpadek na globalizovaném energetickém trhu se jí dotýká. Blokáda zhoršuje dostupnost plynu pro Asii, kam většina tamní produkce dosud směřovala, a rostoucí poptávka při nižší nabídce logicky zvedá cenu.

Evropským dodávkám dominuje Norsko

Ze statistiky vyplývá, že v prvním letošním čtvrtletí z objemu 81 miliard kubíků dovozu pro země EU 31 procent dodalo Norsko, 28 procent Spojené státy, 14 procenty se stále podílelo Rusko, zbývající část přišla z Afriky a z dalších zdrojů. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že problém v Perském zálivu je pro Evropu okrajový. Jenže ceny plynu v evropských obchodních uzlech, jakým je nizozemský TTF sloužící jako referenční bod pro kontinent, se netvoří jen podle toho, odkud se plyn do EU dostává. Ceny ovlivňují také očekávání, jak drahé bude další doplňování zásob či jak silná bude poptávka po plynu včetně LNG v dalších týdnech a měsících.

Energetický trh je dnes globalizovaný v tom smyslu, že zdánlivě marginální dodávka určuje cenu pro všechny. Pokud se například Japonsko, Korea nebo Čína začnou obávat o pravidelné dodávky LNG z Perského zálivu, okamžitě posílí poptávku po alternativách – třeba po americkém LNG. Americký LNG však současně potřebuje i Evropa, protože po zimě musí doplnit zásobníky před další topnou sezonou. V okamžiku, kdy dva velké regiony soutěží o stejnou flexibilní komoditu, mění se nákup v aukci. Vítězí ten, kdo nabídne vyšší cenu, a referenční uzly jako TTF tuhle přetahovanou promítnou do kotací prakticky okamžitě.

Proto trh neuklidní zprávy, že blokáda není dokonalá a pár lodí proplulo. Pro stabilizaci cen by bylo potřeba obnovit předvídatelný a pojišťovnami akceptovaný režim přepravy s objemem blízkým normálu, nikoli výjimky potvrzující pravidlo. Dokud je průjezd spojený s mimořádnými bezpečnostními opatřeními, část lodí se dokonce pohybuje v utajení a pravidla se navíc mohou ze dne na den změnit, působí rizikový faktor. A tučný příplatek za riziko se přelévá přes deriváty a forwardové kontrakty do celého cenového pásma – od krátkodobých dodávek plynu až po ceny na další zimní sezonu.

Evropa může mít v reálním čase dostatek fyzických dodávek z Norska, USA nebo z vlastních zdrojů, a přesto bude platit více. Ne proto, že by aktuálně chyběl plyn v potrubí, ale protože trh počítá s nejistotou budoucích dodávek a nutností nakupovat v prostředí globální konkurence. Hormuzský průliv tak může být formálně průjezdný, a přesto zůstává pro plynárenský trh nepoužitelný. A rozdíl mezi symbolickým průjezdem několika lodí a reálnou obnovou bezpečné plavby v obvyklých kapacitách zvedá ceny plynu ve světě i v Evropě.

Autor: Redakce