Hormuzský průliv po 28. 2. 2026

Na Hormuzský průliv přitom spoléhá globální trh s ropou a zemním plynem a je nazýván nejdůležitějším energetickým hrdlem světa. Když 28. února zahájily Spojené státy Americké a Izrael intenzivní letecký a raketový útok na Írán, Hormuzský průliv přestal být bezpečný pro masivní lodní dopravu ropy, zkapalněného zemního plynu (LNG) a dalších komodit.

Odvetné útoky Íránu směřující na cíle v okolních zemích i v širším regionu totiž zahrnují také Hormuzský průliv, přesněji plavidla, která jej využívají. Ke státům s významnější americkou vojenskou přítomností v oblasti patří zejména Bahrajn (základna 5. flotily), Katar (letecká základna Al Udeid), Kuvajt (např. Camp Arifjan a Ali Al Salem), dále Irák, Sýrie, Jordánsko, Spojené arabské emiráty, Omán a Saúdská Arábie. Všechny nyní čelí íránským střelám a sčítají škody na vojenské, energetické i občanské infrastruktuře.

Dynamika konfliktu má pro region zásadní dopady: riziko dalších útoků na vojenské cíle a kritickou infrastrukturu sice klesá úměrně se zásobami íránské munice, Írán však svou vojenskou pozornost zaměřil právě na Hormuzský průliv. Eskalace se tak rychle přelévá i do ekonomiky: vývoz ropy a plynu ze států Perského zálivu se prakticky zastavil.

Co je Hormuzský průliv a jeho význam

Hormuzský průliv je přírodní mořská úžina, která spojuje Perský záliv s Ománským zálivem a dál s Indickým oceánem. Na severním pobřeží se rozkládá Írán, na jižním Omán (poloostrov Musandam) a Spojené arabské emiráty. Průliv je přibližně 150 km dlouhý, v nejužším místě široký zhruba 54 km
a jeho hloubka se pohybuje v širokém rozpětí od 10 do více než 200 metrů.

Strategická hodnota Hormuzu je zřejmá po staletí, ale jeho energetický význam výrazně vzrostl až s rozvojem ropného průmyslu v Perském zálivu ve 20. století. Od druhé poloviny 20. století je úžina vnímána jako globální „chokepoint“ – místo, jehož narušení dokáže ovlivnit ceny a dostupnost energie v celé světové ekonomice.

V praxi jde totiž o jedinou námořní „bránu“ pro státy Perského zálivu, které vyvážejí ropu, ropné produkty a zkapalněný zemní plyn do zbytku světa. Právě tato kombinace – vysoká koncentrace energetických exportů a omezený prostor pro objížďky – je důvodem, proč je Hormuzský průliv jedním z nejcitlivějších míst globální energetiky.

Ropa, LNG a další komodity

Přes Hormuzský průliv dlouhodobě prochází významná část světových dodávek ropy. Jedná se o zhruba pětinu globální spotřeby, přičemž v posledních letech se objemy pohybují okolo 20 milionů barelů denně. Z hlediska odbytišť je klíčová především Asie, většina exportů míří do zemí jako Japonsko, Indie, Jižní Korea či Čína.

Ještě citlivější je situace u zemního plynu přepravovaného ve zkapalněné formě jako LNG. Přes Hormuzský průliv prochází přibližně 25–33 % světového LNG. Úžinou se přepravuje drtivá většina katarských dodávek LNG, takže jakékoli omezení plavby se na trhu s plynem projeví rychleji a prudčeji než u ropy. Kromě ropy a LNG se přes oblast přepravují i další komodity, jako je síra či dusíkatá hnojiva. Z ekonomického pohledu to znamená, že narušení plavby nezasahuje pouze energetiku, ale může se promítnout i do cen řady průmyslových vstupů.

Aktuálně je průliv fakticky uzavřen, tankery jím neproplouvají, íránská strana dokonce pracuje na jeho zaminování. Cena ropy Brent krátkodobě vyskočila téměř na 120 USD za barel, následně spadla na hladinu 80-90 USD/barel, nyní se pohybuje kolem 100 USD/barel. Odhady při dlouhodobější blokádě průlivu nevylučují ani 120–150 USD/barel. Některé státy v oblasti, jako Saúdská Arábie, Irák nebo Kuvajt, musejí omezovat těžbu, protože jejich zásobníky jsou již plné a nemají již ropu kam ukládat. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) 11. března 2026 oznámila největší uvolnění nouzových ropných rezerv ve své historii – celkem 400 milionů barelů.

Cenový šok se dotýká také LNG. Katar kvůli útokům dočasně zastavil produkci a vývoz, a přestože do Evropy přes Hormuzský průliv směřuje jen 6 % objemů, evropské ceny LNG vzrostly o 30–70 % a v Asii, která je hlavním importérem LNG z Perského zálivu, ještě více. Zablokováno je cca 20 % světové produkce ropy a LNG a jde tak o největší energetický šok od roku 2022, který se rychle a citelně projevuje především na růstu cen pohonných hmot.

Existují alternativní trasy mimo Hormuz?

Částečné možnosti, jak obejít námořní trasu, jsou k dispozici u ropy, a to prostřednictvím ropovodů k terminálům mimo Perský záliv. Saúdský ropovod East–West (Petroline) směřuje k Rudému moři a emirátské potrubí vede do přístavu Fujairah u Ománského zálivu. I při plném využití však tyto kapacity pokryjí jen nepatrnou část objemů, které by jinak přepravily tankery přes Hormuz, a logistické „úzké hrdlo“ se pouze přesouvá jinam. U LNG smysluplné alternativy v podstatně neexistují.

Hormuzský průliv je kritickým bodem, kde se protíná geopolitika, bezpečnost a každodenní fungování globální ekonomiky. Přestože evropské země nejsou na dodávkách přes Perský záliv závislé ve stejné míře jako Asie, ceny ropy a plynu se na světových trzích určují globálně. Proto se napětí u Hormuzu projevuje i v Evropě, například ve velkoobchodních cenách paliv či na nákladech firem na energie a dopravu.

Autor: Redakce