LNG z dalších 5 afrických států?

Na LNG (zkapalněný zemní plyn) z různých koutů světa spoléhá Evropa jako na náhradu za potrubní ruský plyn. Evropská energetická bezpečnost prochází zásadní transformací. Po omezení dovozů a přijatém zákazu importu plynu z Ruska se Evropa čím dál více orientuje na LNG a hledá nové dodavatele, kteří by pokryli rostoucí poptávku a pomohli snížit závislost na tradičních trzích. Jedním z regionů, který se v tomto kontextu často zmiňuje, je subsaharská Afrika. Kontinent disponuje obrovskými zásobami zemního plynu a hned několik států – Nigérie, Senegal, Mauretánie, Mosambik či Tanzanie – buduje či rozšiřuje LNG projekty určené i pro evropské trhy.

Budou dodávky LNG stabilní?

Potenciál nových exportních regionů je obrovský, zajištění dodávek je ale diskutabilní. Přestože se podle všeho rýsuje velká příležitost k energetické spolupráci, zásadní otázkou zůstává: může Evropa se subsaharskou Afrikou jako s klíčovým dodavatelem LNG skutečně počítat? Kontinent se dlouhodobě potýká s výraznými bezpečnostními, politickými a regulačními riziky, která budou spolehlivost dodávek ještě dlouho limitovat.

Nigérie: největší, extrémně labilní

Nigérie, dlouhodobě nejvýznamnější africký exportér LNG, zůstává zároveň příkladem toho, proč je subsaharská Afrika strategicky lákavá, ale současně riziková. I stávající kapacity LNG na ostrově Bonny čelí dramatickým výpadkům. Provoz byl v roce 2025 opakovaně omezen kvůli sabotáži přívodních plynovodů, takže fungovaly jen dvě ze šesti provozních vedení a klíčové plynovody GTS1/2/4 byly mimo provoz kvůli nelegálním napojením.

Kromě pozemní infrastruktury je problémem i pirátství v Guinejském zálivu, kde opět přibývá incidentů. Podle údajů IMB (International Maritime Bureau = specializovaná organizační složka Mezinárodní obchodní komory (ICC) zaměřená na boj proti námořní kriminalitě) stouply jejich počty v roce 2025 meziročně o 25 procent.

Krátkodobý výhled je tedy zřejmý: bez zlepšení fyzického zabezpečení potrubní infrastruktury bude Nigérie exportovat hluboko pod svým potenciálem, a to i po dokončení rozšiřujícího projektu Train 7.

Senegal a Mauretánie: politická loterie

Společný projekt GTA – Greater Tortue Ahmeyim je příhraniční offshore projekt těžby a zkapalnění zemního plynu na LNG na hranici Senegalu a Mauretánie, který společně rozvíjejí bp, Kosmos Energy a státní společnosti Petrosen (Senegal) a SMH/SMHPM (Mauretánie). Velké mořské ložisko zemního plynu objevené v roce 2015 v ultrahlubokých vodách (až ~2 850 m) leží na společné námořní hranici Senegalu a Mauretánie – proto vznikl společný mezivládní projekt.

Projekt se buduje vícefázově, první fáze využívá podmořský vrtný systém, FPSO (zpracování plynu na moři) a následně FLNG jednotku (Gimi) u pobřeží, která vyrábí cca 2,3–2,5 milionu tun LNG ročně. Další fáze mohou podle výhledu partnerů postupně zvýšit kapacitu na 5–10 milionů tun LNG ročně.

Objem zásob se odhaduje přes 425 miliard metrů krychlových zemního plynu, což z tohoto ložiska činí jedno z největších afrických nalezišť. První velký společný plynárenský projekt má potenciál zásadně zvýšit exportní příjmy a energetickou váhu obou zemí v regionu. GTA je také nejhlubším offshore LNG projektem v Africe a je tedy i technologickým milníkem.

Zejména Senegal ale vnáší do situace politickou nejistotu. Nová vláda prezidenta Fayeho zahájila revizi a možnou renegociaci klíčových ropně-plynových kontraktů, což zvyšuje investiční riziko a může brzdit další fáze projektu. Mauretánie je stabilnější, ale u rozsáhlého projektu BirAllah dosud chybí jasný developer, což oddaluje první dodávku plynu až k roku 2030.

Mosambik: vysoký potenciál i riziko

Východní Afrika, konkrétně Mosambik, má jedny z největších zásob zemního plynu na světě. Projekty za desítky miliard dolarů – Mozambique LNG (TotalEnergies) či Rovuma LNG (Exxon/ENI) – však byly v minulosti zasaženy vzpourou islamistických skupin v regionu Cabo Delgado.

Ačkoli v roce 2025 TotalEnergies formálně ukončila stav force majeure (zásah vyšší moci), situace zůstává křehká. Bezpečnostní zlepšení je podmíněno masivní přítomností vojáků Rwandy, ve vlnách se i nadále objevují útoky spojené s Islámským státem. Firma čelí také reputačnímu riziku spojenému s obviněními z údajné účasti na minulých incidentech, která veřejně odmítá.

Pravděpodobnost opětovného zahájení prací už v několika následujících měsících se zvyšuje, ale jejich rozsah a tempo bude záviset na schválení dodatečných nákladů a udržení bezpečnostního režimu v regionu.

Tanzanie: relativní bezpečí a byrokracie

Tanzanie v porovnání s ostatními uváděnými zeměmi působí jako relativně stabilní partner. Bezpečnostní riziko je hodnoceno jako nízké až střední, a to hlavně kvůli občasným přesahům nestability z Mosambiku.

Klíčové konsorcium pro LNG (Shell/Equinor) však nadále vyjednává zásadní dohody s hostitelským státem, fiskální podmínky a lokální obsah – bez jejich dokončení nelze očekávat finální investiční rozhodnutí. Oficiální cíle hovoří o letošním roce a plánované kapacitě 10 milionů tun ročně, ale termíny mohou být posouvány podle výsledku jednání.

Lákavé možnosti s řadou komplikací

Subsaharská Afrika představuje pro Evropskou energetiku významnou dlouhodobou příležitost. Do roku 2034 by se vývoz LNG z regionu oproti roku 2024 mohl zvýšit až o 175 %, což může zásadně ovlivnit evropský trh s plynem. Nicméně stabilita dodávek není zajištěna, protože kontinent čelí mnoha rizikům:
– ozbrojené konflikty (Mosambik)
– sabotáže a kriminalita (Nigérie)
– politická nejistota a změny dohod (Senegal)
– regulatorní průtahy (Tanzanie)
– nejasnosti v řízení projektů (Mauretánie)

Pro evropské odběratele se tak subsaharská Afrika minimálně v nadcházejících pěti až sedmi letech může stát důležitým doplňkem diverzifikace dodávek, nikoliv páteřním zdrojem zemního plynu.