Čas pro H2-ready elektrárny?

Na H₂-ready plynové elektrárny spoléhá náš západní soused jako na protiváhu obnovitelných zdrojů energie (OZE). H₂-ready parametr přitom znamená schopnost plynové elektrárny přejít později na spalování vodíku, optimálně tzv. zeleného vodíku jako vedlejšího produktu výroby elektřiny z OZE.

Německá energetická politika se v roce 2026 ocitla na zásadním rozcestí. Kancléř Friedrich Merz veřejně připustil to, co dlouhodobě tvrdila řada odborníků, tedy že uzavření všech jaderných elektráren bylo strategickou chybou. Zároveň potvrdil, že země bude potřebovat masivní rozvoj nových H₂-ready plynových elektráren, které mají sloužit jako stabilizační páteř energetického systému v době prudkého rozvoje OZE. Tento obrat má význam nejen pro Německo, ale i pro Českou republiku a celou EU.

H₂-ready zdroje mají státní podporu

Německo odpojilo své poslední jaderné bloky v dubnu 2023. Podle současného kancléře Merze měly alespoň tři reaktory zůstat v provozu, neboť aktuálně Německo realizuje „nejdražší energetickou transformaci na světě“ a stabilních kapacit je zoufale málo. Energetická soustava potřebuje záložní výkon zejména pro chvíle, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr (německy dunkelflaute) a OZE nedokážou dodávat dostatek elektřiny.

Současný stav je o to komplikovanější, že Německo zároveň pokračuje v plánovaném odchodu od uhlí do roku 2038. V kombinaci s odstaveným jádrem tak země během několika let ztratila dva klíčové pilíře výroby elektřiny. Aby Německo dokázalo stabilizovat síť v době vysokého podílu OZE, plánuje výstavbu až 20 GW nových plynových a H₂-ready elektráren. Pro určitý podíl tohoto záměru již získalo souhlas Evropské komise, část na schválení čeká. Evropská komise posuzuje zejména slučitelnost evropských pravidel s předpokládanou státní pomocí.

Strategický tendr na 12 GW

V roce 2026 proběhne v Německu velký tendr na 12 GW nové kapacity plynových elektráren, z čehož až 10 GW má být určeno pro stabilní, nepřetržitý provoz. Všechny nové zdroje musí být H₂-ready, tedy schopny přejít na zelený vodík do let 2035–2040, přičemž přesné datum bude určeno v roce 2032.

Předchozí návrhy počítaly se čtyřmi velkými H₂-ready bloky o kapacitě 4 × 2,5 GW (tj. cca 10 GW). Pozdější úpravy předpokládaly aukce na minimálně 10 GW, z toho pouze 8 GW mělo být připraveno na vodík. Výstavba nových elektráren má být financována kombinací státních dotací, kapacitních plateb a investic z německého Klima- und Transformationsfonds (KTF). Evropská komise však požaduje, aby Německo nejpozději do roku 2028 zavedlo kapacitní mechanismus, jinak projekty nebudou moci podporu čerpat. Jde o investice v řádu vysokých desítek miliard EUR.

Německo vs. Česká republika vs. EU

Energetické strategie Německa, České republiky a celé EU se výrazně liší — a německé přiznání chyby s odstavením jádra této debatě dodává nový rozměr.

Německo: extrémní orientace na OZE

• úplné opuštění jádra (nyní kritizované i na nejvyšší úrovni)
• masivní výstavba 8-20 GW nových plynových elektráren
• povinný přechod nových plynových zdrojů na vodík mezi 2035–2040
• velká závislost na investicích z KTF
• OZE mají tvořit 80 % výroby elektřiny do roku 2030
• útlum uhlí do roku 2038

Česká republika: důraz na jádro

• jádro jako hlavní stabilní zdroj
  • nové bloky v Dukovanech a další rozvoj včetně SMR
• plyn v roli přechodného paliva
  • stabilizační zdroj po odklonu od uhlí
  • postupně nahrazován biometanem a vodíkem
• výstavba paroplynových elektráren
• do roku 2050 investice 3-4 bil. Kč do jádra, plynu, OZE, akumulace a modernizace sítí

EU: dekarbonizace a omezování plynu

• pokles spotřeby plynu o 25 % do roku 2030
• tlak na konec vytápění fosilními palivy kolem roku 2040
• vysoké investice do OZE, energetické účinnosti a dekarbonizace
• rozvoj LNG terminálů, vodíkové infrastruktury a přeshraničního propojení
• 35 % unijního rozpočtu směřováno do energetiky a ochrany klimatu

Německé přiznání, že odstavení jaderných elektráren byla chyba, může představovat významný moment evropské energetické politiky. Ukazuje, že příliš rychlá a jednostranná transformace nese rizika, která se následně řeší nákladnými investicemi do záložních kapacit.

Česká republika se díky důrazu na jádro největším extrémům německé cesty vyhnula. EU nicméně prosazuje rychlou dekarbonizaci a pokles spotřeby plynu, což bude ovlivňovat strategická rozhodnutí obou zemí. EU tak vytváří rámec, v němž plyn postupně ztrácí roli, a státy jako Německo či ČR musejí najít vlastní řešení, jak udržet stabilitu sítě.

Autor: Redakce