Proč je pro cenu plynu určující kilowatthodina?

K nim se ještě přičítají různé poplatky a daně, jejichž výše se ale zdaleka nemění tak rychle, a tak dramaticky. U elektřiny je udávání ceny za kilowatthodinu (kWh), případně megawatthodinu (MWh) logické. Proč se ale užívá u plynu, kde se přímo nabízí objemová jednotka – krychlový nebo také kubický metr (m3), jak spotřebu ukazuje plynoměr? Důvodem je především přesnější účtování spotřeby zemního plynu, protože surovina z různých zdrojů má odlišné vlastnosti, především takzvané spalné teplo nebo výhřevnost. Energetické jednotky usnadňují porovnání paliv z jednotlivých ložisek s ohledem na jejich vhodnost k vytápění. Díky účtování za kWh nebo MWh tak odběratel platí nikoli za dodané množství plynu, ale za skutečně dodanou energii v zemním plynu vázanou. V ‍souladu s ‍evropskou legislativou tak už od ‍1. ‍dubna ‍2001 všichni dodavatelé zemního plynu v České republice účtují dodávky v ‍kWh.

Kolik energie má kilowatthodina?

Watthodina (Wh) odpovídá práci stroje s příkonem jednoho wattu po dobu jedné hodiny. Watthodina představuje 3 600 joulů. V energetické praxi běžněji užívaná kilowatthodina (kWh) má tisíc (Wh) a je tedy ekvivalentem 3 600 000 joulů neboli 3,6 megajoulů (MJ), což zaokrouhleně odpovídá 860 kilokaloriím (kcal). Pro srovnání, ve 100 gramech jahodového jogurtu je 58 kcal.

Při spálení zemního plynu o objemu řekněme 1 m3 ze dvou zdrojů s rozdílným spalným teplem, vznikne nestejné množství energie. Přesný přepočet z m3 na kWh je dosti komplikovaný, v plynárenství se pro přibližný převod jednotek používá zjednodušený koeficient 1:10,55. Jeden m3 zemního plynu odpovídá 10,55 kWh neboli 0,01055 MWh.

Co možná nevíte o zemním plynu

Zemní plyn je bezbarvý, bez zápachu, lehčí než vzduch, a přestože není nejedovatý, je nedýchatelný. Z důvodu snadné i laické identifikace případných úniků plynu čichem se odorizuje. Jeho hlavní složkou je methan, vyšší uhlovodíky a malé množství inertních plynů. Patří k takzvaným velmi výhřevným plynům a slouží k vaření, vytápění a ohřevu vody, jako palivo v elektrárnách, v teplárnách i v dopravě a má uplatnění také v chemickém průmyslu například při výrobě čpavku. 

Těžba

Podle typu naleziště rozlišujeme zemní plyn naftový, který se vyskytuje společně s ropou, a karbonský, situovaný v uhelných slojích. Místo výskytu předurčuje způsob těžby.

Naftový zemní plyn se nachází v porézních horninách uzavřených nepropustnými vrstvami a vodou, které umožnily hromadění plynu v průběhu mnoha tisíc let. Tento zemní plyn se těží s využitím vrtů vedoucích přímo do ložisek plynu, jejichž hloubka se pohybuje okolo tří kilometrů, známy jsou i vrty sahající do hloubky až osmi kilometrů. Těžba se uskutečňuje na pevnině, jako například v Rusku, v Nizozemsku nebo v Alžírsku, i pod mořským dnem jako v případě Severního moře. Jsou i naleziště, kde se vyskytuje pouze naftový zemní plyn bez přítomnosti ropy. Naftový zemní plyn je v současné době nejvyužívanější, nazývá se také vlhký (bohatý) zemní plyn s větším podílem vyšších uhlovodíků jako etan, propan a butan.

Karbonský zemní plyn se vytvářel miliony let při přeměně prvohorních rostlin na černé uhlí a v jeho blízkosti se proto vyskytuje. Říká se mu zemní plyn suchý (chudý) – s vysokým obsahem metanu (95–98 %) a nepatrným množstvím vyšších uhlovodíků. Tento plyn je třeba z bezpečnostních důvodů při těžbě uhlí odsávat, existují i naleziště s dlouhodobou těžbou karbonského plynu.  

Přeprava

Dříve, než se zemní plyn dostane ke koncovým zákazníkům, musí se upravit na požadovanou kvalitu. Úprava spočívá především v odstranění nežádoucích příměsí. Sušením a vymrazováním se zbavuje vody, odsiřováním přebytečné síry a provádí se rovněž filtrace mechanických nečistot. K odběratelům se dopravuje v plynném skupenství prostřednictvím soustavy plynovodů. Zchlazením zemního plynu na teplotu -161 až -169 °C podle obsahu dusíku je možné jej zkapalnit, což výrazně zmenší jeho objem (1:630), a přepravovat ho následně po moři s využitím speciálních velkokapacitních tankerů. Zkapalněný zemní plyn (LNG) je při přečerpávání z tankerů nutno znovu převést na plynné skupenství pro vtlačení do potrubí.  

Charakteristiky

Pro vzájemné porovnávání kvality zemního plynu pocházejícího z různých ložisek se sleduje několik základních parametrů. Je to především výhřevnost s průměrnou hodnotou 34 megajoulů na metr krychlový, spalné teplo (37,8 MJ/m3), hustota (0,69 kg/m3), meze výbušnosti (5–15 %), zápalná teplota (650 °C ), množství spalovacího vzduchu (9,56 m3 vzduchu na m3 zemního plynu) a teplota plamene 1 957 °C .