OPEC drží ceny do 75 USD

OPEC+ je aliance, která vznikla v roce 2016, a sdružuje členy OPEC, k nimž patří například Saúdská Arábie, Írán, Irák, Venezuela, Nigérie, Alžírsko či Spojené arabské emiráty, s jinými významnými producenty ropy jako Rusko, Kazachstán, Mexiko, Omán, Ázerbájdžán a další.

Klíčovými důvody pro ustavení OPEC+ byla především ochrana před propadem cen ropy. Po roce 2014 došlo k jejich výraznému poklesu kvůli nadprodukci a slabší poptávce a OPEC sám nedokázal situaci stabilizovat. Zapojením zemí s vysokou produkcí ropy jako Rusko, Kazachstán nebo Mexiko, které členy OPEC nebyly, se usnadnila koordinace těžby. Spolupráce je také flexibilnější, protože OPEC+ funguje na základě dohod o dobrovolném omezení těžby pravidelně přehodnocovaných podle vývoje trhu.

Přestože zájmy členských států jsou různé, OPEC+ má na světové ceny ropy významný vliv. Podíl OPEC s dvanácti členskými státy na světové produkci ropy činí přibližně 30–35 procent, zatímco OPEC+ díky svým 23 členům kontroluje kolem 55–60 procent těžby. Státy mimo organizaci, například USA, Kanada a Norsko, dodávají 40–45 procent světových dodávek ropy. Vztah mezi OPEC a OPEC+ je velmi úzký, nicméně organizačně se jedná o dva subjekty. Koordinací těžebních kvót mohou zvyšovat nebo snižovat nabídku ropy na globálním trhu a kontrolovat její cenu.

OPEC zvýšila těžbu

Rozhodnutí OPEC+ mají okamžitý efekt na ceny ropy Brent a WTI, a to má následně dopad na inflaci, ceny pohonných hmot a náklady firem i domácností. Rozhodnutí OPEC+ tak mají makroekonomické dopady i na nečlenské země, včetně EU, USA nebo Česka.

Nedávno došlo k výraznému zvýšení objemů těžené ropy označovanému jako „supernárůst“, což vyvolalo snížení cen ropy na světových trzích. Tento krok byl vnímaný jako strategická reakce na globální ekonomické napětí a snahu OPEC udržet si vliv na trhu. Opatření mělo pozitivní geopolitický odraz v USA a naopak negativní dopad na Rusko, kterému nižší ceny vývozu generují ztráty.

Strategie OPEC+ pro rok 2025 je zaměřena na vyvážení trhu s ropou v prostředí vysoké nejistoty a geopolitického napětí. Organizace si klade za cíl podporu struktury trhu v režimu backwardace (ceny v budoucnu jsou nižší než aktuální) a udržení nízké volatility cen. OPEC+ sleduje zásoby ropy ve světě a snaží se je udržet pod pětiletým průměrem, což pomáhá ceny stabilizovat. Například v říjnu 2024 byly zásoby OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj z anglického Organisation for Economic Co-operation and Development) o 70 milionů barelů nižší než průměr.

Aktuální zpráva World Oil Outlook 2025, kterou OPEC zveřejnil v červenci, předpokládá, že celosvětová poptávka po ropě do roku 2050 poroste až na téměř 123 milionů barelů denně. Růst spotřeby má být důsledkem především rozvoje ekonomik v Asii, Africe a Latinské Americe. Analýza očekává, že přes rostoucí podíl obnovitelných zdrojů ropa zůstane klíčovým zdrojem a rafinérské kapacity bude do roku 2050 nutno zvýšit o 19,5 milionu barelů denně, aby rostoucí poptávku pokryly.

Evropská unie se snaží své energetické zdroje diverzifikovat a snížit závislost na dovozu ropy a plynu, včetně importu ze států sdružených v OPEC. Přesto ceny energií v EU zůstávají volatilní a geopolitické kroky OPEC mají na cenovou stabilitu a energetickou bezpečnost Evropy přímý dopad.

Provázanost cen ropy a zemního plynu

Ropa i zemní plyn se utvářejí z organické hmoty v sedimentárních horninách, ovšem v různých teplotních pásmech. Zatímco ropa vzniká při teplotách 60–100 °C, zemní plyn potřebuje 100–200 °C. Ložiska ropy tak bývají v hloubkách 2–4 km, zatímco zemní plyn se nachází 3–6 km pod povrchem. Nicméně obě suroviny často migrují společně a hromadí se v tzv. ropných pastech, kde se plyn usazuje nad ropou a pod ním bývá voda.

Z mnoha ložisek se proto ropa a plyn těží současně s tím, že plyn může být hlavním nebo vedlejším produktem (asociovaný plyn). Zemní plyn se rovněž používá ke zvýšení tlaku v ložisku a k efektivnější těžbě ropy. Regiony bohaté na ropu jako Rusko, USA, Saúdská Arábie, Kanada bývají často i producenty zemního plynu. Energetická bezpečnost států tak bývá řešena společně pro obě komodity – např. diverzifikace dodavatelů, skladování, přechod na obnovitelné zdroje.

Ceny ropy a plynu vycházejí ze stejného tržního vývoje, i když se liší podle regionu a typu kontraktu. Při zpracování ropy vznikají produkty jako alternativní palivo LPG (kapalný propan). Zkapalněný zemní plyn (LNG) a další ropné produkty často sdílejí infrastrukturu (přístavy, tankery, terminály). Ačkoliv se ropa a zemní plyn obchodují na odlišných trzích, jejich ceny jsou částečně propojené. V minulosti byly ceny plynu indexovány na cenu ropy, zejména v dlouhodobých kontraktech (např. Gazprom). Dnes je tato vazba slabší, ale vysoká cena ropy může zvyšovat poptávku po plynu jako po alternativním zdroji energie.

Cenu obou komodit ovlivňují i některé společné faktory. Geopolitická situace na Blízkém východě nebo chování Ruska zvyšuje riziko výpadků dodávek a tím i ceny. Obě komodity se obchodují v USD, takže jejich cenu ovlivňuje kurz, přičemž silný dolar znamená dražší dovoz. Ovlivňujícím činitelem je i počasí, neboť extrémní zimy zvyšují poptávku po plynu, což může ovlivnit i cenu ropy (zvýší se např. spotřeba topných olejů). Náklady na fosilní paliva, k nimž patří jak ropa, tak zemní plyn, zvyšují i emisní povolenky.