ETS1 a ETS2 v další fázi změn

Systémy zaostávají za realitou

Jádrem problému je ETS1, tedy původní evropský trh s emisními povolenkami fungující od roku 2005. Ten stanovuje celkový strop emisí a nutí podniky odevzdávat povolenky za každou tunu oxidu uhličitého vypuštěnou do ovzduší. Evropská komise už naznačila, že systém projde v roce 2026 širší revizí. Mluví se o modernizaci trhu, větší pružnosti, úpravě rezervy tržní stability i o nových pravidlech pro bezplatné přidělování povolenek průmyslu. Smyslem má být zachovat tlak na dekarbonizaci, ale současně zmírnit výkyvy cen a zabránit tomu, aby se energeticky náročná výroba přesouvala mimo Evropu. To je pro Česko zásadní, protože česká ekonomika je stále výrazně průmyslová a citlivá na ceny energie i emisních nákladů.

Česká vláda proto prosazuje, aby se systém ETS1 změnil radikálněji než pouze technickou úpravou. V debatě se objevuje například vynětí energeticky náročného průmyslu ze zpoplatnění až do roku 2034 nebo výraznější zastropování ceny povolenky. Podporu pro revizi hledá Praha u dalších států, zejména u zemí střední a jižní Evropy, které se rovněž obávají dopadů vysokých cen energie na konkurenceschopnost. K české iniciativě se podle vyjádření ministerstva průmyslu připojily mimo jiné Polsko, Slovensko, Bulharsko, Rumunsko, Řecko, Itálie, Maďarsko a Rakousko, přičemž opatrnější podporu naznačují i některé velké západoevropské státy. V praxi však zůstává otázkou, jak daleko bude Evropská komise a následně většina členských zemí ochotna zajít.

Vládní kompenzace a limity rozpočtu

Současně se Česko snaží zmírňovat dopady už fungujícího systému prostřednictvím kompenzací pro průmyslové podniky. Ministerstvo životního prostředí navrhlo rozšířit okruh odvětví, která mohou podporu čerpat, a zvýšit objem kompenzací na zhruba 3,77 miliardy korun. Má jít o pomoc firmám, které platí vysoké nepřímé náklady na povolenky promítnuté do ceny elektřiny a jejichž konkurenti mimo EU podobné zatížení nenesou.

Návrh se vztahuje například na sklářství, keramiku, výrobu dřevěných desek, plastů, baterií a další energeticky náročné obory. Z pohledu průmyslu jde o logický krok: pokud má Evropa trvat na ambiciózní klimatické politice, musí zároveň zabránit odlivu výroby a pracovních míst. Podle Závěrečné zprávy RIA z hodnocení dopadů kompenzace pro MŽP přitom v roce 2022 bylo v Česku na kompenzacích vyplaceno téměř 1, 21 miliardy, v roce 2023 necelých 1,45 miliardy s v roce 2024 bezmála 2,24 miliardy korun podobně jako v roce 2025.

Jenže právě zde naráží česká politika na rozpočtovou realitu. Národní rozpočtová rada upozorňuje, že navržený objem kompenzací může překračovat povolený limit, protože podle pravidel nesmí tato pomoc přesáhnout čtvrtinu výnosů z dražeb emisních povolenek. Ministerstvo financí zároveň požaduje, aby bylo jasně uvedeno, že peníze půjdou pouze v rámci výdajového limitu kapitoly ministerstva průmyslu a obchodu a bez nároku na dodatečné navyšování státního rozpočtu. Jinými slovy: vláda chce průmyslu ulevit, ale zároveň nemá jistotu, že na slíbenou pomoc skutečně najde dostatečný prostor. Problém zhoršuje i skutečnost, že výnosy z dražeb povolenek mohou v čase klesat, mimo jiné kvůli útlumu uhlí a poklesu emisí v tradičním průmyslu.

ETS2 ještě nezačal platit a už se upravuje

Do toho přichází další spor o ETS2. Nový systém má od roku 2028 zpoplatnit emise v silniční dopravě a vytápění budov, tedy v oblastech, kde se náklady mohou přímo promítnout do cen pohonných hmot, plynu, uhlí či tepla. Evropské instituce se v červnu dohodly na úpravě rezervy tržní stability, která má fungovat jako pojistka proti prudkému růstu cen. Pokud cena povolenky překročí 45 eur za tunu oxidu uhličitého v cenách roku 2020, má se na trh uvolnit 40 milionů povolenek místo původních 20 milionů. Rezerva má navíc zůstat k dispozici i po roce 2030 a systém má být pružnější při nižším počtu povolenek v oběhu.

Pro zastánce dohody jde o posílení předvídatelnosti a ochranu domácností před extrémními cenovými výkyvy. Česká vláda však úpravu označuje spíše za kosmetickou. Podle ministra průmyslu Karla Havlíčka nejde o skutečný cenový strop, ale o bod intervence, který může kvůli přepočtu na ceny roku 2020 v aktuálních podmínkách odpovídat spíše hladině kolem 57 až 60 eur. Pozitivní podle něj je, že se zvyšuje četnost a objem zásahu, negativní však zůstává omezený počet povolenek, které lze z rezervy uvolnit. Vládní koalice proto nadále prosazuje úplné zrušení ETS2, případně jeho zásadní odložení.

ETS1 a ETS2 mají v EU rozdílné dopady

Obavy nejsou pouze politické. Dopady povolenek jsou v Česku už dnes mimořádně silné. Podle studie Warsaw Enterprise Institute patří Češi spolu s Poláky mezi obyvatele EU, kteří za emisní povolenky v přepočtu na hlavu platí nejvíce. Roční dopad systému na jednoho obyvatele má v Česku činit přibližně 5 900 až 6 800 korun, tedy výrazně více než ve většině západních a severních států. Důvodem není odlišná cena povolenky, ta je na evropském trhu stejná, ale struktura ekonomiky: vyšší podíl průmyslu, význam fosilních zdrojů v energetice a nižší příjmová úroveň znamenají, že stejný uhlíkový náklad dopadá na české domácnosti a firmy relativně tvrději.

Právě tato disproporce vysvětluje, proč se z emisních povolenek stalo v Česku tak výbušné téma. Pro Evropskou komisi jsou ETS1 a ETS2 klíčovými nástroji, jak dosáhnout klimatických cílů a motivovat firmy i domácnosti k úsporám a investicím do čistších technologií. Pro český průmysl a část politické reprezentace jsou však zároveň symbolem nerovnoměrného zatížení, které může zdražovat elektřinu, paliva i výrobu a zhoršovat konkurenceschopnost. Český postoj proto kombinuje dva požadavky: udržet průmysl doma prostřednictvím úlev a kompenzací a zároveň zabránit tomu, aby se povolenkový systém rozšířil na domácnosti v podobě, která by znamenala další tisíce korun ročně navíc.

Výsledek evropské debaty tak bude pro Česko zásadní. Pokud se podaří prosadit větší flexibilitu ETS1, delší ochranu energeticky náročných odvětví nebo účinnější cenové stabilizační mechanismy, může se zmírnit tlak na průmysl i státní rozpočet. Pokud ale zůstanou změny jen dílčí a ETS2 začne od roku 2028 platit bez výraznějších úprav, česká vláda bude stát před nepříjemnou volbou: buď dopady povolenek přenést na domácnosti a firmy, nebo hledat další kompenzace v rozpočtu, který už nyní naráží na limity. Spor o povolenky tak není jen debatou o klimatu, ale také testem, zda evropská klimatická politika dokáže být sociálně únosná a hospodářsky realistická pro země, jejichž ekonomika stále stojí na průmyslu a energeticky náročné výrobě.

Autor: Redakce