Zásobníky plynu na 77 %

Na zásobníky plynu a jejich stav se pozornost médií soustředí před každým začátkem i koncem topné sezóny. Objevují se čísla, na kolik procent své maximální kapacity jsou zásobníky plynu v České republice naplněny, případně kolik dní s takovou zásobou plynu země „vydrží“. Čím vyšší číslo, tím větší pocit jistoty. Ve skutečnosti je ale situace mnohem složitější.

Plné zásobníky plynu nejsou všechno

Zásobníky plynu fungují jako energetická rezerva. Umožňují ukládat plyn během období nižší spotřeby i cen, které nastává zpravidla na jaře a v létě, a využívat nastřádanou komoditu v zimě, kdy domácnosti i firmy potřebují výrazně více energie na vytápění. Aktuálně jsou zásobníky plynu v České republice naplněny na více než 77 procent maximální kapacity a za celou EU dosahuje úroveň 73 procent. Představa, že pokud budou zásobníky plynu plné, žádný problém nehrozí, je ale lichá. Ve skutečnosti jde pouze o jednu část celé skládačky. Stejně důležitá jako zásobníky plynu je i rychlost, jakou lze plyn ze zásobníků čerpat, aktuální spotřeba nebo možnost průběžně doplňovat zásobu dodávkami i během topné sezóny.

Plyn do Evropy proudí kontinuálně celý rok. Zásobníky plynu tak fungují především jako vyrovnávací prvek, který pomáhá zvládat období zvýšené spotřeby. V létě, kdy je poptávka po vytápění nízká, se zpravidla zásobníky plynu plní. Naopak v zimě pomáhají pokrývat odběrové špičky, protože dovozní infrastruktura sama o sobě často nedokáže reagovat na krátkodobý nárůst spotřeby během mrazů.

Ani během zimy ale Evropa, potažmo Česká republika, nespoléhá pouze na zásobníky plynu. Souběžně pokračují dodávky potrubím i dovoz LNG z celého světa. Právě kombinace průběžných dodávek a zásobníků vytváří bezpečnostní polštář, který pomáhá zvládat výkyvy spotřeby i případné problémy v dodavatelských řetězcích. Proto odborníci sledují nejen naplněnost zásobníků, ale také aktuální toky plynu, situaci na trhu LNG nebo meteorologické prognózy.

Rozhoduje celá Evropa

Česká republika není izolovaným energetickým ostrovem. Je součástí evropského i globálního trhu a ceny i bezpečnost dodávek ovlivňuje situace ve všech okolních státech. To je patrné zejména na příkladu Německa. Pokud by byly německé zásobníky méně naplněné nebo by země musela během zimy nakupovat vyšší objemy plynu na volném trhu, promítlo by se to do cen v celé střední Evropě.

Německá ministryně hospodářství Katherina Reiche na konci září uložila státem vlastněnému dovozci plynu SEFE, aby do 15. prosince 2026 nakoupil a uložil dalších 8 TWh zemního plynu. Důvodem byla mimořádně nízká naplněnost německých zásobníků, která k 28. září činila přibližně 57,7 %, tedy zhruba o 19 procentních bodů méně než o rok dříve. Německé sdružení provozovatelů zásobníků INES upozorňovalo, že pro velmi chladnou zimu by takový stav nemusel stačit.

Těchto 8 TWh představuje asi 3 procentní body německých skladovacích objemů, kdy celková kapacita německých zásobníků je přibližně 247 TWh. Samotný příkaz tedy nízkou naplněnost zásobníků nevyřeší. Má zásoby mírně posílit a zároveň vyslat trhu signál, že vláda bere situaci vážně. Ta přitom požaduje, aby šlo o dodatečné dodávky, které nevytlačí běžné ukládání plynu ostatními účastníky trhu. Konkrétní načasování nákupů a jednotlivé objemy má volit SEFE sama, právě aby stát jednorázovým nákupem zbytečně nevyhnal cenu.

Hlavním důvodem, proč se o naplnění zásobníků nepostaral sám trh, byla ekonomika skladování. Rozdíl mezi „vtláčecí“ a zimní cenou plynu nebyl pro obchodníky dostatečný, aby pokryl cenu skladovací kapacity, financování a další náklady. Jinými slovy: soukromým obchodníkům se nákup a uložení plynu dostatečně nevyplácely, přestože z hlediska bezpečnosti dodávek by vyšší zásoby byly žádoucí. Stejný problém zmiňuje i výhled SEFE, podle něhož zůstávají výnosy ze skladovacích kapacit nízké kvůli malým, případně obráceným sezonním cenovým rozdílům.

Kolik plynu potřebujeme?

Odpověď na tuto jednoduchou otázku není snadná. Záleží na průběhu zimy, spotřebě průmyslu i domácností a na tom, zda budou pokračovat stabilní dodávky ze zahraničí. Energetici proto současně zohledňují několik ukazatelů: jak jsou naplněné zásobníky plynu, stav importních tras, dostupnost LNG a také očekávané počasí. Teprve kombinace těchto faktorů ukáže, zda bude zima klidná, nebo zda se na trhu objeví nervozita. Právě počasí přitom zůstává jednou z největších neznámých. Rozdíl mezi mírnou a chladnou zimou může znamenat miliardy kubíků plynu navíc a výrazně změnit situaci na evropském trhu.

Celková roční spotřeba zemního plynu v České republice se v posledních letech pohybuje přibližně mezi 73 a 77 TWh. Tuzemské zásobníky přitom pojmou přibližně 38 až 42 TWh plynu. Jinými slovy, jejich kapacita odpovídá zhruba polovině současné roční spotřeby země. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že by uložený plyn mohl pokrýt značnou část zimy. Je však potřeba si uvědomit, že spotřeba není během roku rovnoměrná. V létě domácnosti plyn využívají převážně k ohřevu vody
a vaření, zatímco v zimě spotřeba násobně roste kvůli vytápění.

Při běžné zimní spotřebě by současné zásoby odpovídaly zhruba dvěma měsícům provozu. Při mírnější zimě by se tato doba mohla prodloužit až ke třem měsícům. Proto je zavádějící dívat se pouze na procento naplnění zásobníků. O bezpečnosti dodávek rozhoduje především kombinace zásob a průběžných dodávek plynu z okolních zemí a LNG terminálů.

Stačí několik týdnů silnějších mrazů v Evropě, vyšší spotřeba a nervozita na trhu se rychle promítne do cen. Naopak mírná zima může vývoj obrátit. Pro domácnosti i firmy je problém v tom, že podobný scénář nelze s dostatečnou jistotou odhadnout dopředu. Nikdo dnes přesně neví, jak bude vypadat počasí v lednu nebo únoru příštího roku, stejně jako nelze předvídat případné geopolitické události nebo vývoj světového trhu s LNG.

Klid dává fixace ceny

Proto mnoho odběratelů využívá fixaci ceny jako způsob, jak oddělit rodinný nebo firemní rozpočet od těchto nejistot. Fixace sama o sobě nemusí vždy znamenat nejnižší možnou cenu na trhu. Přináší ale něco jiného: ochranu před situací, kdy by se kombinace chladné zimy, vyšší evropské poptávky a napjaté nabídky promítla do výrazně dražších dodávek.

Z tohoto pohledu si zákazník nekupuje pouze „stálou“ cenu plynu, ale také klid a předvídatelnost na několik let dopředu. Zatímco případný pokles tržních cen znamená zpravidla jen omezenou příležitost ušetřit, prudký růst cen může zásadně zasáhnout domácí i firemní rozpočty. Právě proti tomuto scénáři fixace chrání nejlépe.

Přes rostoucí ceny a nejistotu na velkoobchodních trzích nepanují obavy z fyzického nedostatku plynu pro české domácnosti. Současné toky plynu odpovídají potřebám plnění zásobníků a Česká republika vstupuje do topné sezony připravena dobře. Důležité bude, za jakou cenu bude možné energie v příštích měsících nakupovat.

Autor: Redakce